Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci
Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License.
Půl dne v Jihlavě (1932)
Vystoupíme-li v letní době po delší jízdě vlakem na jihlavském hlavním nádraží, dáme přednost 30 minutové procházce do města před jízdou elektr. drahou, jejíž koleje nás ostatně povedou až na Masarykovo (hlavní) náměstí. Hned při východu z nádražní budovy zabloudí náš zrak vpr. k rozhledně, vyčnívající nad zalesněným návrším. Jest to Schatzberk, cil příjemné nedělní procházky Jihlavanů. Jest to už území české, stejně jako v popředí podél silnice řada novějších domků - osada Bedřichov.

Vykročíme. Míjíme vl. hezké zarostlé údolí, hned nato blok domů, který brání dříve velice pěknému pohledu na Jihlavu a jsme na nejvyšším bodu cesty, která namnoze je lemována ještě jen strání. Teprve u náspu železniční trati se nám objeví první pohled na Jihlavu, ohraničený vl. údolím Jihlávky se zalesněnými svahy městských sadů. I když rozhled jest rušen několika továrními komíny v údolí za tratí, přece celkový dojem je malebný, zvláště v časných dopoledních hodinách, kdy nad veliké nakupení budov, ponořených ještě ve stín, vynikají věže kostelů, zvláště kostela svatojakubského, jehož zelená, fialově a červená střecha září v slunci jako drahokam.

Pohled na lesopark Heulos v 30. letech

Zalesněné svahy v sousedství jsou přiléhavou dekorací. Za podjezdem trati výhled se nám rozšíří po l. straně do údolí Jihlavy, jejíž pás leskne se v zeleni lučinatých břehů. V údolí a na svazích leží větší část předměstí Dřevěných Mlýnů. Blíže k městu zeje vydatný žulový lom, který se neúprosně zařezává do kopce Kalvárie. Pod ním je soutok Jihlávky s Jihlavou. Vpr, od cesty se zdvíhá na svahu palácová budova nové české školy, vystavěné po převratu, a za ní v zeleni stromů na malém návrší se skrývá zmíněný už kostelík sv. Jana Křtitele. Sešli jsme zatím až do údolí a stojíme na mostě, pod nějž zs pr. strany přitéká do široka rozlitá Jihlava. Okolí cesty, jíž jsme dosud šli, má ráz značně odlišný od kraje v nížině.

Místo ovocného stromoví vidíme kol cest a po stráních jen lesní stromy, nejčastěji smrk a modřín, a dojem jakési předalpské krajiny utvrdí v nás i pohled na vysoký železniční viadukt, který se klene nad řekou Jihlavou, opíraje se o skalnaté svahy u kostelíku sv. Jana Křtitele.

Za mostem mineme ústřední městské jatky, elektrárnu, remisu elektrické dráhy a kolem nápadné tovární budovy (pletárna) stoupáme do značného svahu. Když jsme potom zůstavili za sebou i rozsáhlý komplex budov čsl. tabákové režie (možno za poplatek prohlédnout v prac. dni mimo pátek a sobotu), zastavíme se poněkud unaveni na náměstí Svobody. Náměstí je nově upraveno, aby bylo důstojným okolím pro moderní sochu Mistra J. Husa, provedenou sochařem F. Foitem. Za sochou vidíme široké průčelí něm. ref. r. gymnasia, vl. pak je hotel Besední dům (Beseda), bývalé středisko jihlavských Čechů a svědek jejich utrpení.

V Besedě si odpočineme a lacino a dobře se posilníme na další prohlídku. Z náměstí Svobody stísněnou a pro komunikaci dost nepohodlnou Komenského třídou dojdeme na Masarykovo (hlavní) náměstí. Cestou si jistě povšimneme po levé straně zvláštní budovy se spouštěcím schodištěm. Je to městské divadlo upravené z bývalého kapucínského kláštera.

Jihlavské náměstí v roce 1932

Masarykovo náměstí překvapí nás na první pohled rozlehlostí, i když jeho plocha je přerušena 2 kašnami se sochami z antického bájesloví, barokním mariánským sloupem (morovým) a uzavřenou skupinou starých činžáků ve východní části, tzv. Kretzlem. Domy na z. straně náměstí mají většinou starobylé fasády, římsy a arkýře a mnohé také klamné poslední poschodí (půda, z průčelí upravená jako patro). Všechny význačné budovy jsou v severovýchodní části náměstí: budova poštovního úřadu (v ní jsou i úřady finanční a berní), budova spořitelny (v ní i okresní Úřad; vchod z ulice Křížové proti budově Velkých kasáren, kde je i posádkové velitelství), kostel sv. Ignáce (se zajímavým blav. oltářem, jenž není skutečný, ale je jen namalován freskovou malbou na zdi presbytáře) a radnice se zajímavými freskami ze 16. stol. na průčelí. Kdo se zajímá o archivální památky, neopomene navštíviti městský archiv (vchod úzkou uličkou mezi kostelem sv. Ignáce a radnicí), který chová památky velmi cenné, např. městské knihy od 14. stol., opis Zbraslavské kroniky ze 16. stol., Gellnbausenňv kodex. O prázdninách není archiv vždy přístupný.

Za budovou radnice opustíme náměstí ulicí U mincovny. Rohové domy ulice, nápadné zvláštními arkýři, byly dle tradice jeden mincovnou, druhý budovou horního soudu pro bývalá hornická města v zemích českých. Kratičkou ulicí U mincovny přijdeme ke kostelu sv. Jakuba, jehož původně gotický sloh byl porušen pozdějšími přístavbami. Kostel má 2 nestejně vysoké věže; na nižší je zvon Zuzana od pražského zvonaře Brikcí z Cinperka. V kostele je pozoruhodná tepaná křtilelnice ze 16. stol. a kovaná mříž, jež odděluje od hlavní lodi chrámové kapli v přístavbě. Do chrámu i na věž (odkud je velmi hezký pohled na Jihlavu a okolí) jest přístup (klíče na faře v sousedství).

Za kostelem vystoupíme na vyvýšené místo, ohrazené zábradlím, abychom se pokochali pěkným pohledem na údolí Jihlávky a protější rozsáhlé stráně Městských sadů. Stojíme na místě, kde byla až do r. 1647 tzv. Česká kaple sv. Václava, na niž upomínají ještě zbytky gotických oken v hradebních zdech. Pěkné údolí Jihlávky vábí nás k procházce protějšími stráněmi, pročež sestoupíme po schodišti vl., přejdeme dřevěný můstek a obejdeme po pěšinkách sadů, stále se stáčejíce vpr., jihovýchodní část města. Procházka jest opravdu příjemná a odmění nás i malebnými pohledy na město.

Jeden z nejhezčích pohledů se nám naskytne (a zvl. v zimě je to pohled malebný), když ze sadů vyjdeme u zemského chorobince na brněnskou silnici. Jihlava stupňovitým nakupením budov, jimž vévodí věže svatojakubské, dělá mohutný dojem středověkého hrazeného místa.

Brněnskou ulicí vystoupíme zpět do města na dolní část Masarykova náměstí, kde v pravidelné tržní dni a zvláště o slavných ještě "jarmarcích" panuje nevídaný ruch a pestří se to krojem německého obyvatelstva z okolí. Obcházejíce náměstí po z. straně, všimneme si v postranní ulici (Matky boží) staré brány, jež se zachovala jediná z bývalých opevnění a na níž jest dnes umístěna velmi důležitá meteorologická stanice. Na hořejším konci náměstí zabočíme do Schillerovy třídy, hlavní obchodní tepny s největšími výklady, a Žižkovou ulicí rozloučíme se s vnitřním (starým) městem, abychom si prohlédli předměstí, která se rozvíjejí rychlým tempem.

Novostavba jubilejní školy Dr. T. G. Masaryka, která byla slavnostně otevřena v roce 1931
 
Brzy jsme na Štefánikově náměstí u nádherné budovy českých jubilejních Masarykových škol. Valná část náměstí, jež z největší části jest obklopeno moderními činžáky, jest upravena v dětský park s hřišti. Náměstí spolu s přilehlými ulicemi tvoří nejvýstavnější část města. Můžeme si zajiti na blízké vojenské cvičiště, odkud přehlédneme údolí Jihlavy s malebným Schatzberkem v pozadí a vidíme daleko do Čech. Za jasného počasí otvírá se rozhled až k hraničním Žďárským horám. Ze Štěfánikova náměstí Stagerovou ulicí dojdeme k budově justičního paláce a kolem jeho průčelí a kolem malých, ale rozkošných Smetanových sadů (vpr.) do široké a zeleně plné ulice Na Valech. Smetanovy sady byly hřbitovem, na nějž upomíná ještě nevkusně restaurovaný kostelík.

Ulicí Na Valech kolem čes. st. ref. reál. gymnasia si městského musea přijdeme k ulici Gellbausenově, jejíž pokračování (Třída legionářů) přivede nás kolem bloku budov všeobecné nemocnice (s krásným a nejmoderněji zařízeným pavilonem chirurgickým) k Legionářskému domu.

Prošli jsme všemi hlavními částmi města a viděli jsme všechno, co stojí za podívanou. Máme hlavu plnou nových dojmů a hodinová procházka (od odpočinku v Besedě) příjemně nás znavila. Nepohrdneme proto občerstvením a posilněním, které se nám nabízí v Legiodomě, z něhož máme velmi blízko i na nádraží (městské) i na stanici elektrické dráhy. O pohodlí návštěvníka je v Jihlavě vůbec postaráno velmi dobře. Mimo uvedené hotely, které i nocleh poskytnou, dlužno ještě upozorniti aspoň na Hotel u 3 knížat a kavárnu Passage na Masarykově náměstí, na Grandhotel v Husově třídě a na kavárnu Corso (Komenského tř.), kde je vždy příjemno poseděti.

Zdroj: Bohumír Bradáč - Turistický rádce po Jihlavsku (1932)

O projektu  |  Napište nám  |  Facebook