Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci
Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License.
Po stopách zmizelého Karlova zámečku
„V Karlově lese u Jihlavy stával kdysi nádherný zámek. Ozdobné zahrady a park jej obklopovaly, široká stromořadí rozbíhala se z letohrádku paprskovitě na všecky strany. V lese kolem pobíhaly laně a jeleni, v bažantnici se to hemžilo bažanty, a ptáci na stromech líbezně prozpěvovali. Pávi se vznešeně procházeli po cestičkách vysypaných žlutým pískem s vějíři duhově zbarvených per na ocasech. Pán zámku byl velmi bohat a ve sklepeních měl sudy plné zlaťáků a drahokamů. Jeho syn často sestupoval do těchto podzemních sklepení, procházel se mezi sudy a občas na ně se zalíbením zaťukal. „Počkejte jen, ubozí zajatci," rozprávěl k dukátům za dubovou sudovinou, „mějte ještě chvíli strpení, však já vás všecky pustím z tohoto vězení!" A jakmile starý otec zemřel, tak to také mladý udělal. Pořádal nákladné hostiny, žil rozmařile a prohýřil s lehkými ženami a dobrými přítelíčky dukáty a s nimi i zámek. Ještě dlouho potom bylo ze sutin sešlého zámku viděti třpytit se drahokamy z bývalé nádhery, která nyní pomalu zarůstá mechem. Pouze čtyři krásné sochy z bývalé zámecké zahrady zdobí naše Smetanovy sady. Dobře si je prohlédněte, jsou poslední, co z uměleckých děl na zámku zbylo!"


Karlův les. I. vojenské mapování – josefské 1764-1768 a 1780-1783
 
Takto před padesáti lety pojednal o zámečku Karel Polák v publikaci Lidové pověsti z Jihlavy a okolí. I přesto, že se jedná o pouhou báchorku, je tato pověst založena na pravdivém základě. Karlův zámeček (něm. Karlswald) skutečně existoval a nacházel se nedaleko Pávova, v místech tzv. Karlova lesa, kde dnes nalezneme provozní budovy továrny Bosch. Lovecký zámeček nechal pravděpodobně v roce 1685 vystavět měšťanský rod Pachtů z Rájova, do jejichž vlastnictví spadalo i celé střítežské panství. Jednalo se o stavbu osmistranného půdorysu, ze které vycházelo paprskovitě osm os. Architekt stavby není znám, usuzuje se však, že objekt byl postaven dle plánů Johanna Bernarda z Erlachu, jehož styl je tomuto velmi podobný. Na ploše zámečku se rozprostíral malebný park, jež byl obehnán dva metry hlubokým příkopem a valem. Vodní příkop byl zásobován vodovodem vedoucím z lesa, který byl napájen jedním z přítoků Zlatého potoka. V parku se nacházelo osm pavilonů sdružených ve dvojicích, každý z nich měl svoji funkci - taneční sál, kaple atd. Osmiuhelníkoví půdorys byl lemován širokými cestami s alejemi, jež byly zakončené strážními domky či branami. O velikosti a podobě samotného objektu zámečku nemáme moc informací. Že se jednalo o mohutnou stavbu se dozvíme ze žádosti Františka Antonína Pachty:

„V oboře střítežské je zámeček neboli Jägerhaus, kde kromě velké sala terreny a sálu jest 30 pokojů a komor, mezi nimiž je jedna, kde měl císař před rokem při své cestě krajem svou raitirade (místo k oddychu). Ta by se dala upravit na kapli než bude postavena kaple mimo zámek." (viz. Vlček)


Karlův les. II. vojenské mapování – Františkovo 1836-1852

V interiéru zámečku se nacházely galerie s nástěnými malbami a fasády jednotlivých pavilonů byly zdobeny pestrým sklem. Park byl doplněn o dvě fontány a sochařská díla. Nacházelo se zde šest rokokových soch zdobících přístupovou alej. Sochy vytvořil kolem roku 1775 Jan Václav Prchal, který je rovněž autorem kašen na jihlavském Masarykově náměstí. Sochy představovaly alegorii hudby, tance a čtyř ročních období. S úpadkem zámečku byly sochy rozebrány. V roce 1895 se dostaly do držení jihlavského výrobce kachlů Aloise Niemetze, který je nechal převést do zahrady za svou továrnou v dnešní Chlumově ulici. V roce 1908 je koupil lékárník a pozdější starosta města Vinzenz Inderka. Šestou sochu ze souboru, označovanou jako alegorii Tance, věnoval helenínskému továrníkovi dr. Karlu Löwovi , který ji nechal nainstalovat před svou novogotickou vilu v Jihlavě – Heleníně. Ostatních pět soch Inderka zapůjčil do nově zakládaného parku na místě bývalého hřbitova u kostela sv. Ducha, dnešní park Smetanovy sady. Roku 1922 těchto pět soch prodal Památkovému úřadu v Brně, který je obratem převedl Městu Jihlava. V červnu 1923 byly sochy umístěny na cihlové sokly a rozmístěny v parku Smetanovy sady, kde odolávaly útokům vandalů až do svého přesunu roku 2006 za jihlavskou radnici. Kromě rokokových soch zámecký park dále zdobily rokokové vázy, které dnes nalezneme u vstupu do zámku v Polné. Na pozemku zámečku se chovali také pávi, podle niž byla pojmenována nedaleká obec Pávov, dnes část Jihlavy.


Socha ze zámeckého parku Alegorie léta ve Smetanových sadech v Jihlavě,
nedatováno (Muzeum Vysočiny v Jihlavě)

 
Pachtové objekt zámečku udrželi ve svém majetku až do roku 1725, kdy připadl do vlastnictví Ludvíka Filipa ze Sitzendorfu. Vlivem stavby císařské silnice ve 40. letech 18. století došlo k úpadku obce Střítež a správa zámečku byla přenesena do nového zámečku ve Štokách. Od roku 1735 objekt vlastnil litoměřický biskup Mořic Adolf Karel, vévoda v Sasku Žičici a v roce 1748 zámeček připadl do rukou Karla Josefa Palma.
 
Proč Karlův zámeček? Jméno objekt získal po návštěvě Karla VI., který v roce 1723 cestoval na korunovaci do Prahy a cestou navštívil také Jihlavu. Budoucí král se zůčastnil honu v oboře hraběte Pachty a zábavou byl tak nadšen, že souhlasil, aby obora s letohrádkem nesla jeho jméno. Zámeček však hostil i další zajímavé osobnosti. V roce 1743 došlo na zámečku k setkání císařovny Marie Terezie s nejvyšším českým hofmistrem Filipem Josefem Gallasem. V roce 1748 se stává majitelem zámečku Karel Josef Palm, který na lov do zdejší obory pozval Josefa II. Jednu z posledních výnamných návštěv zažil Karlův zámeček v červnu roku 1804. "Tehdy byl tady slavnostně uvítán nový strahovský opat Milo Nepomuk Grün, který jel kočárem z Prahy do Vídně. Na cestě před Pávovem ho zastavila rodina zbožných jesuitů Faschangů a pozvala ho na slavnostní hostinu do zámecké jídelny. Z Jihlavy se jí účastnili opatovi nejbližší, především všichni kaplani. Oslava byla zakončena v podvečer, kdy se pan opat odebral k dalšímu vítání do Jihlavy." (viz. Vilímek)


Karlův les. III. vojenské mapování – Františko-josefské 1876-1880

V roce 1805 došlo nedaleko Štoků ke střetu Vredeho bavorské armády s arcivévodou Ferdinandem a jeho sbory. Vše vyvrcholilo rozhodující bitvou 5.12., kdy bylo bavorské vojsko vypuzeno a hnáno nad Pávov u Jihlavy. Nedaleko Pávova, v místě, kde se nacházel Karlův zámeček s oborou, však zaujal generál Vrede se svým vojskem pevné postavení. Bavoři, kteří se zde usadili dne 5. prosince park i zámek spustošili. Objekt zámku lehl popelem a poničena byla i obora. O průběhu bitvy krátce pojednal František Hoffmann v knize Listy a obrazy z minulosti Jihlavy:

"Po porážce u Štoků a Zvonějova 5. prosince zaujal Wrede pevné postavení u Pávova. Bavoři zpustošili park i zámek, zvěř částečně vyhubili, částečně vyplašili. Ani tu se však neudrželi na dlouho. O jejich porážce se vykládá toto: K veliteli rakouskému, hraběti Kolovratovi, přišel sedlák z Dobrodína, jménem Koukal, s nabídkou, že dovede rakouské vojsko do údolí, kde táboří Bavoři. Kráčeje uprostřed dvou vojínů s nabitými puškami pro případ zrady, vedl statečný muž vojsko za měsíčné noci lesními a polními stezkami až k oboře, kde se bavorské vojsko bavilo bezstarostně kol ohňů. Tu hrabě Kolovrat hodil odvážlivci měšec peněz za odměnu a propustil jej. Sotvaže vesničan poodešel, strhla se střelba; mezi Bavory nastal zmatek a mnoho jich padlo. Přece se však uspořádali v bitevní šik; rakouské vojsko je zatlačilo novým útokem, při němž však padlo velmi mnoho hulánů 1. pluku, kteří zlomili poslední protiútok bavorský. Při těchto potyčkách byla ohrada obory místy stržena, i zámek utrpěl škody. Ježto nebyly znovu zřízeny, upadly zámecké stavby velmi rychle ...".


Starý Pávov. Katastrální mapa – 1838. Pohled na areál zámečku s pavilóny.

Od této doby zámeček chátral. Roku 1840 objekt zakoupil Karel Antonín z Hohenzollern-Sigmaringen, který na jeho místě zřídil o deset let později hospodářský dvůr. Sedm dochovaných pavilonů v té době sloužilo jako byty, stodoly a chlévy. Dalším vlastníkem byl Alfred Lauer, po kterém se stal dvůr majetkem Antonína Fišera. Ten ho rozšířil o další obytná stavení. Ještě v 20. letech fungoval severovýchodní pavilon jako hájovna. Jihozápadný pavilon, kdysi taneční sál, sloužil jako stodola, stejně tak severozápadní pavilon, sloužící původně jako kaple. Po zámečku a dvou fontánách, které zdobily park, zbyly pouze základy, jež byly postupně rozebrány. Takto je podoba zámečku popsána v Turistickém rádci po jihlavsku a bližším okolí z roku 1932:

"Na zámečku u dvora stojí 7 budov, bývalé to pavilony zaniklého loveckého zámečku, vystavěného br. Pachtou z Raibofenu kolem r. 1685. Byl osmiboký, park oddělen příkopem napájeným vodovodem a ozdoben sochami, vázami. Kolem parku z něhož vybíhalo paprskovitě osm hlavních alejí, se rozkládala velká obora, kde chována zvěř černá i vysoká, tetřevi a pávi, na něž upomíná osada Starý Pávov, založená br. Pachtou, i N. Pávov, založený br. Ludv. ze Sinzendorfu 1731. Jméno Karlův zámeček dáno r. 1716(?) po návštěvě Karla VI. Další majitelé byli br. Palmové, konečně Hobenzollerni, jimž dvůr po převratě odprodán. Zámek vzal za své r. 1805 za bojů, jež tu svedl bv. Kolovrat s bavorsko-francouzským vojskem pod velením gen. Wrede, jenž se sem uchýlil po porážce u Stok. Zničena i obora, zvěř se rozprchla. Z pavilonů (1 chybí) upravena obytná nebo hospodářská stavení. V jz. dosud malba na stropě a dvě galerie (tan. síň), v sz. stopy obrazů (býv. kaple). Slavné doby připomínají i názvy bažantnice, kančí obora aj. Některé aleje se zachovaly v podobě cest a průseků..."


Pozůstatek posledního z osmi pavilonů, duben 1998
(Muzeum Vysočiny v Jihlavě, Karlův zámeček – demolice, autor Kourková)

V 50. letech bylo v těchto místech vybudováno JZD. Koncem 90. let celý statek odkoupilo město Jihlava a výhodně prodalo německé firmě Bosch. Celý objekt byl zdemolován i s posledními zbytky kdysi skvostných pavilonů. Jediné, co na tomto místě zbylo, je část jírovcového lesíka, původně pravděpodobně části parkové výsadby, která dnes tvoří parčík uprostřed komplexu továrních staveb.

Po kdysi honosném zámečku s rozlehlým parkem a okolními lesy bohatými na divou zvěř zbylo jen pár útržkovitých zpráv. Přesnou podobu neznáme, určitou představu nám poskytují pouze nákresy map. Dnes toto kdysi významné místo připomíná pouze malý parčík mezi továrními budovami. Legenda o bohatém majiteli zámečku a jeho rozhazovačném synovi je pouze barvitou připomínkou této fascinující stavby uprostřed pávovských lesů. Mechem zarůstající krása popustila autorovi legendy uzdu fantazie, tak už to u pověstí bývá, že každé významné místo, což Karlův zámeček zajisté byl, je třeba ozvláštnit nějakou šťavnatou historkou. A třeba se i na tomto příběhu nachází alespoň kousíček pravdy...



Dnešní pohled na areál továrny Bosch s parčíkem uprostřed

Vojtěch Jiřiště
 
Zdroje:

P. Tvarůžková - Letohrádek Karlův zámeček - Bakalářská práce, Seminář dějin umění MU Brno, 2008.
F. Němeček, J. Svačina - Turistický rádce po jihlavsku a blízkém okolí, 1932.
G. Kodysová - Jan Václav Prchal (1744 – 1811) - Bakalářská práce, Katedra dějin umění, Univerzita Palackého v Olomouci, 2011.
P. Vlček. Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. 1999.
K. Polák. Lidové pověsti z Jihlavy a okolí. 1966.
L. Vilímek - Na skok do Pávova u Jihlavy - http://www.iglau.cz/rubriky.php/denik/index.php?idclanku=081007-1223322634
Zanikleobce.cz - http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1450041

O projektu  |  Napište nám  |  Facebook